Dlouho očekávaný sraz byl v 18:30 před školou, tedy půl hodiny před odjezdem, abychom stihli naložit autobus zavazadly a včas vyrazit vstříc novým zážitkům. Cesta byla dlouhá, ale skvěle jsme se bavili, takže nám rychle utíkala.
Před vstupem na trajekt do Anglie jsme podstoupili pasovou kontrolu, to už vlastně začal druhý den našeho zájezdu. Plavba po moři byla velmi zajímavá, hladina díky větru neklidná, proto jsme se při každém kroku na trajektu málem kutáleli po podlaze, ale ke břehům Anglie jsme dopluli bez újmy na zdraví. Už z dálky jsme spatřili Bílé útesy doverské v celé své kráse s rozhlehlým pobřežím a přístavištěm pro rozměrné lodě.
Když jsme vystoupili z lodě, vydali jsme se autobusem do starobylého hradu Dover, vystavěném ve 12. století Jindřichem II. Prošli jsme si ho a zvědavě naslouchali naší české průvodkyni, která nám vyprávěla o jeho historii. Sice jsme byli nevyspalí, ale všichni jsme se nadšeně fotili, abychom si naše zážitky řádně zdokumentovali. Po prohlídce hradu Dover jsme se přepravili autobusem k dalšímu, neméně krásnému vodnímu hradu Leeds s velikou zahradou a množstvím ptactva na vodních plochách. Dozvěděli jsme se mnoho informací o jeho majitelích, hlavně o poslední majitelce, což byla žena, která interiér hradu předělala na útulné místečko k pohodlnému žití. Po její smrti bylo obydlí vyhlášeno národní památkou a hrad je dnes přístupný široké veřejnosti. Na závěr našeho prvního dne v Anglii nám bylo umožněno podívat se na výstavu obojků nebo projít bludiště. Večer jsme dorazili do odlehlejší části Londýna, do Croydonu, kde si nás vyzvedly naše rodiny.
Třetí den ráno v 8 hodin jsme měli sraz před autobusem, na tom samém parkovišti, z něhož jsme se den předtím rozprchli. Byl to po dobu našeho pobytu v Anglii tzv. Meeting point. Jakmile jsme byli pohromadě, namířili jsme si to naším stálým dopravním prostředkem ke Stonehenge, prastarému kamennému kruhu, jenž je opředen mnoha mýty a pověstmi. Naštěstí, na rozdíl od předchozího dne, nebylo tolik proměnlivé počasí, proto byla návštěva této monumentální stavby, z doby 3100 let před naším letopočtem, příjemnější. Z holé planiny (až na obrovské kameny) jsme autobusem odjeli do Winchesteru, bývalého hlavního města Anglie. Naším zájmem bylo prozkoumat velkolepou katedrálu, jednu z největších vůbec. V jedné z jejích částí je pohřbena spisovatelka Jane Austinová, což konkrétně mě zaujalo. Tato gotická katedrála má bohatou výzdobu, líbilo se nám, že při našem pobytu tam zpíval sbor. Hned poté, co jsme si stavbu prošli, jsme měli dvouhodinový rozchod v centru Winchesteru. Většina dětí se odebrala do obchodu s názvem Primark, zatímco já jsem navštívila galerii a knihkupectví. Nikomu se nechtělo vrátit se do rodin, protože se nám ve Winchesteru moc líbilo, avšak vrátit jsme se museli.
Čtvrtý den jsme se vypravili do nejznámějšího přístavu v Londýně, úspěšně jsme prošli kontrolou a blížili se k lodi, z níž se postupně stalo muzeum. Loď je pevně ukotvená v Pourtsmouthském přístavu. Ukázala se nám ve vší parádě, hezky nově natřená. Vevnitř byly velmi nízké stropy, v nejnižších patrech se musel sklánět úplně každý. Nezáviděla jsem námořníkům, neboť žít v tak stísněném prostředí muselo být peklo, i sám velitel lodi měl pohodlí omezené, o věčném kymácení nemluvě, ovšem výhled z lodi byl ohromující. Z této staré lodi, jež nesla odstrašující ukázku síly, jsme přešli do přilehlého muzea. Zde jsme měli připravenou prezentaci týkající se velkoadmirála Horatia Nelsona, jemuž plavidlo sloužilo jako vlajková loď. Zhruba po poledni jsme přepluli přes řeku k vyhlídkové věži Spinnaker Tower, následovala prezentace o Londýně. Na vrcholu věže se nám naskytl nádherný výhled na hlavní město Anglie. Pobyli jsme zde nějaký čas, někteří se prošli po skleněné podlaze, jiní po ní skákali, ostatní se jen fotili u zábradlí za sklem. Toho dne nemohl chybět ani rozchod, kdy jsme si odpočinuli.
Poslední den strávený v Anglii jsme měli nejpernější, ale zároveň i nejlepší. Nejdříve jsme udělali hromadný přesun k London Eye, což je kolo, z něhož jsme měli opět nezaměnitelný výhled do prostoru. Jeli jsme v malých prosklených kabinkách, někteří se fotili s Londýnem, já si kreslila Big Ben. Z kola jsme sestoupili po 30 minutách jízdy a spěchali k Buckinghamskému paláci. Trasa k němu byla delší, ale byli jsme natěšeni na jeho prostory, takže jsme rozhodně neprotestovali. Na začátku jsme byli poučeni o pravidlech uvnitř paláce, nesměli jsme fotit a opět jsme prošli kontrolou. Do rukou jsme dostali sluchátka s přehrávačem, abychom se dozvěděli, odkud pochází vystavené exponáty či od koho je královna dostala. Nejvíce fascinující byly schody, nad nimiž visely obrazy ve zdobených rámech, a dále kamenné sochy stojící po stranách chodeb. Do zahrady jsme vyšli v různou dobu, společně jsme se přemisťovali směrem ven z panství. Trafalgarské náměstí s vysokým sloupem, u jehož nohy leží čtyři lvi a po stranách jsou fontány se sochami, to byl náš skoro závěrečný cíl, kde jsme si konečně mohli památky vyfotit. Z náměstí jsme se přesunuli do přístavu k lodi, jež nás dopravila do Greenwiche, tedy k nultému poledníku. Most nebyl zvednutý, tak se i lépe snímkoval. Ke konci jsme nasedli unaveni do autobusu a vraceli se domů. Tentokrát jsme nepluli trajektem, nýbrž jsme se naložili na vlak a jeli skrz Eurotunel. Po příjezdu ke škole jsme se rozprchli tak rychle, že se mi zdálo, jako by se nic nestalo.
Celý zájezd byl úžasný, moc jsme si to všichni užili. Děkujeme paní ředitelce Haně Procházkové za organizaci a péči o nás. Dále děkujeme paním učitelkám Janě Uhrové, Věře Brabcové a Janě Macurové.
Veronika Ráblová 9.C
foto: www.zsben.cz