Pátek 8. 6. 2015
Filip dnes ráno odjel a já si konečně mohu opět zalézt do své vyhřáté postele. Celé dopoledne se dívám jen na filmy a jediné vyrušení jsem měla až v poledne.
V poledne totiž vlezla mamka do mého pokoje s rukama za zády. “Něco pro tebe má, Evelyn,” usměje se mamka a dojde až k mé posteli, kde se tak nádherně hovím. Dívám se na ni svým zvláštním pohledem, který se ptá: “Co to je?” Chvíli si vyměňujeme pohledy, až nakonec mamka uhne a podá mi ten záhadný předmět. “Tady máš něco za vysvědčení, snad ti to udělá radost,” dodá mamka a kouká se, jak cupuju balicí papír na cucky. “Knížky!” vykřiknu radostí a pohlížím si nádherné vazby knih. Mamka poté otevře jednu knihu. “Mami, k čemu jsou tu ty peníze?” nechápavě otvírám i další dvě knihy. “To máš, na cokoliv chceš. Ať už na knihy nebo na něco na sebe.” Pohladí mě po vlasech, vstane z postele a odchází z mého pokoje. “Wow! To je hodně štědrý dar,” pomyslím si a uklidím peníze do nočního stolku, knihy na polici a vytáhnu deník.
“Tomu neuvěříš! Mamka mi zrovna dala skoro 5000Kč! Kdybych jen mohla o prázdninách jezdit nebo aspoň měla svého koně. Hned bych věděla, do čeho investovat. No a vůbec mám takový problém. Nemohu si vůbec sehnat brigádu. Snad bude mít trenérka nějaký nápad, v to doufám.”
Dopsala jsem poslední řádky se svými myšlenkami, zavřela deník a uložila ho zpět na bezpečné místo mezi matraci a zdi. Místo něho jsem si vzala notebook na kolena a zadala do vyhledávače – brigády pro náctileté. Našlo mi to hned několik brigád, ale ne ty, které jsem hledala. “Nevadí, zeptám se u nás ve stáji,” zamumlám si víceméně sama pro sebe, zaklapnu noťas a odšoupnu ho ode mě.
Eliška Králová