Po nějaké té chvilce se Matěj odvážil něco říct: „Co tu chceš?!“ Člověk, tedy jmenovala se Klaudie, byla pořád zaskočená co nebo spíš, koho to vidí. Ale nakonec řekla:, že se šla projít, aby si odpočinula a narazila na tenhle les a ještě tu nikdy nebyla, protože všichni říkají, že tady straší.
Matěj: „To straší.“. Pak se začali bavit. Bavili se asi půl hodiny a stihli si říct skoro vše. Ale Klaudiina poslední otázka byla: „A proč tady vlastně žiješ sám?“
Tahle otázka Matěje docela zaskočila ale nakonec: „Já…“ A něco začalo zvonit. Matěj se lekl, ale Klaudie ho uklidnila, že jí jen volá mamka, sice to nechápal, ale dělal, že ano.
Poté se scházeli každý den.
V jeden den se Matěj probudil a byl veselejší než jindy a to protože k němu měla i dnes přijít Klaudie. Udělal si jako vždy svůj oblíbený salát a šel čekat na Klaudii. Čekal dlouho hodně dlouho a už i začínala být tma. A Matěj už chtěl jít do chaloupky, ale pak najednou uslyšel jakoby k němu někdo šel. A dával mu něco přes hlavu a pak omdlel.
A probudil se až někde v černé místnosti. Volal o pomoc, ale nikdo neodpovídal. V hlavě mu běhalo, že jediné Klaudii řekl vše o sobě, ale pořád si říkal, že to není možné, aby ho takhle zradila, ale potom si uvědomil, že už několik dní slyší různé podivné věci. A pak mu to docvaklo. A pomyslel si: „Vždyť on nás někdo pronásledoval.“ Hned na to slyšel, jako kdyby se otevíraly dveře. A protože byla tma, neviděl kdo k němu jde.
A potom si všiml, že ten, kdo měl v ruce baterku, je muž. Potom ho odtáhl do nějaké obrovské místnosti s průhlednými, svítícími a různě barevnými lahvičkami, na kterých byly, napsané různé názvy, ale Matěj je nepřečetl, protože byl moc malinký.
Už tam byl asi dva dny a mezitím k němu domů přišla Klaudie, která mu chtěla říct, že nemohla přijít, protože jí mamka dala domácí vězení, ale že se potichu vyplížila a utekla. Když přišla, uviděla, zahrádka, na které Matěj bývá většinu času je prázdná, vešla tedy dovnitř chaloupky, prošla jí a nikoho nenašla, ale potom si všimla podivné knihy a na obálce bylo velkým písmem napsáno: NEKONEČNÁ KNIHA KOUZEL.
Mariana Bučková, 6. D