Jednorožec je vlastně kůň s rohem. Někteří jednorožci mají křídla, ale neříká se jim úplně jednorožci, ale paegas. Paegas i jednorožec jsou býložravci. Jednorožci se často vyskytují ve fantasy literatuře. Obvykle je zachována většina jejich mýtických vlastností – vzhled včetně šroubovitého rohu, jeho rozsáhlé magické vlastnosti (především protijedové) fungující i po oddělení od jednorožce i to, jak ho přitahuje nevinnost. Jednorožec je pouhá fantazie, ale je i hračkou pro děti -plyšový nebo plastový jednorožec je mezi holčičkami velmi oblíbený. Na velmi starých pečetích z Herappy v dnešním Pákistánu (asi 2500 př. n. l.) je zobrazeno zvíře, které připomíná klasického jednorožce. První, kdo se o jednorožci (řecky monokéros) výslovně zmiňuje, je řecký lékař Ktéias v 5. stol. př. n. l., který měl asi na mysli nosorožce indického. Ve svém díle ovšem popisuje hlavně jednorožcův roh a jeho údajné léčivé a magické vlastnosti.
Na jeho zmínku navazuje přibližně po sto letech Aristotéles, který hovoří o dvou zvířatech s jedním rohem: o oryxovi a „takzvaném indickém oslu“, což bude opět patrně nosorožec. Podobné údaje přinášejí také Plinius Starší, Strabón a Claudis Aelianus, za jehož jednorožcem již je nosorožec vidět zřetelněji. Představa jednorožce snad vznikla spojením oryxe, nosorožce a narvala, jehož „roh“ přesněji zub, byl vyhledáván jako kuriozita. U nás jej lze vidět například na zámku v Lednici, kde je zasazen do dřevěné atrapy jednorožčí hlavy, nebo ve špitále Kuksu, kde je zasazen do preparované hlavy koně.
Anna Zemanová, 5. D
Zdroj obrázku: