Žila byla, jak už tak pohádky začínají, jedna dívka. Její otec se oženil po smrti její maminky s ještě krásnější a hodnější paní, které odmítala říkat macecha, protože byla moc milá. Měla dvě malé sestry, které byly skromné a daly jí všechny svoje hračky a oblečení. Jenže Popelka byla lakomá a zlá, brala si jejich věci a ničila je, jen tak z rozmaru.
Jednoho dne, kdy Popelka stříhala nůžkami šatičky svojí nevlastí sestry Elišky, přijel k nim pošťák a pod nos jí strčil informační plakát. Stálo v něm, že princ se chystá oženit a že všechny hezké i ošklivé, hloupé i chytré, tlusté i hubené zve za dva týdny na bál. Popelka zabručela. Na ples se jí vůbec nechtělo, ale úplně dole na papíře stálo velkým tlustým červeným písmem ÚČAS POVINNÁ. Šla dovnitř a ukázala plakát otci a nevlastní mámě. „No to je úžasné Popelko! Na ten ples přeci musíš! Každého oslníš svou krásou.” A tak začaly přípravy a fintění. Kupovali líčidla a stovky krásných šatů. Tunu střevíčků, které se jí ani na nohy nevešly a diamantové sponky do vlasů. Dva týdny pomalu uběhly a rodiče jí objednali kočár, aby přijela v přepychu. Popelka málem zakopla o všechny vrstvy spodních sukní a podpatky se jí viklaly na nohách. Neochotně si vlezla do kočáru. Ten se rozjel a drkotal o žulové kostky. Dívala se z okna a najednou se rozhodla. Dalo to práci se ve všem tom přepychu vylézt z tak malého okénka, ale povedlo se jí to. Sundala si podpatky, nechala je v prachu za sebou a utíkala pryč.
Utekla daleko do lesa, oddychovala a posadila se na pařez. A tu se před ní objevila zlá čarodějnice. „Děvenko, ty jsi nešla na bál,” zakrákala a pohrozila vrásčitým prstem. „Nechci,” pověděla Popelka popravdě. „V tom případě ti pomůžu.” Čarodějnice dvakrát luskla a před ní se objevila dýně vydlabaná do kočáru. Vypadalo to odporně. Zatleskala znovu a zmizely jí krásně šaty, které nahradil pytel od brambor. Z vlasů jí trčely větve a bláto. „Tak děvenko, teď si tě princ určitě nevybere.” Popelka nasedla celá rozradostněná ve svém pytli od brambor do kočáru z dýně a za ní cestou běžely myši. Ale ona se celou tu dobu usmívala. Princ si ji nevezme a ona bude dál žít šťastně.
Jenže se šeredně zmýlila. Celý bál hýřil barevnými šaty z hedvábí a krásnými dívkami, ale prince zaujala její nevšednost. Okamžitě se do Popelky zamiloval a bez její vůle si jí vzal. A to je vysvětlení toho, že když se podíváte na jejich svatební fotku, Popelka se mračí.
Čeperová Kateřina, 6. E
