Za devatero horami, devatero lesy, devatero loukami žilo malé městečko. A to bylo speciální. Každý tu měl mít přesný počet věcí. A to devět. Devět dětí, devět hrnečků, devět postýlek, devět polštářků, devět krav, devět králíků. No, však víte. A jakmile jste něčeho měli méně nebo více, museli jste srovnat vše na přesný počet.
A jedné paní se omylem narodilo desáté dítě. Pojmenovala ho Desátko. Nešťastné batole bylo ukryto před světem. Když už žena dítě nedovedla schovávat, upletla desátý košík, koupila desátou peřinku a Desátko do košíku uložila a poslala po řece. Bylo jí to líto, to jistě, ale co jí zbývalo?
Desátko se plavilo po řece až už nebylo ve městě, kde ho jeho vlastní matka musela nechat. Bylo v Číslově. On tenhle kraj byl všeobecně založen na čísla. Ale tenhle Číslov nebyl omezen počty.
A tak, když šla jedna babička k potoku pro vodu, uviděla Desátko v košíku. Neváhala a dítě si vzala k sobě. Jméno Desátko mu zůstalo, protože bylo napsáno na lístečku, který byl v košíku. A tak tohle Desátko vyrostlo mělo svatbu a děti. A také navštívilo svou matku, která ho krutě opustila. Kdo ví, třeba se tohle Desátko přestěhovalo do Desítkova. Nebo Sedmova. Kdo ví. Hlavní je, že bylo šťastné.
KONEC
Kateřina Čeperová, 5. C