Sandra a Nikola se usmířily a obě dál žily v polorozpadlé chatrči. Vařily kouzelné bylinky a občas se vydaly do města. Otevřely si totiž malý stánek a prodávaly léčivé bylinky a odvary a radily, jak se vypořádat s nemocemi. Za produkty si obecně účtovaly jen malé částky, aby také mohly obchůdek zvelebovat.
(Vlastně, jestli jste čtenáři, kteří v textu hledají akce, boje a nebezpečí, tak tahle kapitola pro vás nebude. Musím ale upozornit, že abyste pozdější kapitoly chápali, doporučuji je číst všechny.)
Jednoho dne se čarodějky vydaly natrhat bylinky, aby je mohly usušit a udělat z nich například mastičky. Jenže když vyšly z lesa na louku, kde bylinky trhaly, nebylo ani památky aspoň po jediné kytičce. Tráva byla suchá. Začínalo jaro a tak bylo býlí vždycky dostatek. Navíc po obrovské zimě měla ještě spousta lidí rýmu či kašel. Dívenky se polekaly. Zbyla jim ještě spousta kytiček, pár mastiček, ale to byla železná zásoba na zimu. Netušily, co dělat. Nebyl to navíc ten typ čarodějek, které umí vyčarovat rostliny. Byly, jak už jsem zmiňovala, spíše domácí čarodějky. S prázdnou nůší se vydaly domů.
Každý den se tam chodily dívat, jestli zase rostlinky nevyrostly. Zdálo se však, že tráva začíná taky mizet. Byla sušší a sušší.
Bylo ale ještě spousta dalších luk. A tak se jeden den vydaly na zkoušku tam. Další louka byla dál, ale stálo to za zkoušku. Bohužel, půda byla drolivá a nezbylo ani stéblo travičky. Později i stromy začaly shazovat své koruny dolů. Větve se jim lámaly. A veselé jako bylo ta tam.
Čarodějky si o tom musely promluvit. „Nemáme bylinky! Z čeho budeme dělat léčivé čaje, masti a…“ Nikola byla velmi rozčílená. Neměla ráda, když se něco nedařilo. „Neboj všechno se vysvětlí,“ stála si za svým Sandra. Dny ubíhaly. Ani lísteček stromu zpět nenarostl. Kraj zel pustinou. Obyčejným lidem se to také nelíbilo. Nebyl dostatek potravin. A tak, když slunko bylo vysoko nad hlavou, Sandra navrhla jít za tím nejmoudřejším člověkem, spíše kouzelníkem, kterého znala. Už mnohokrát vyprávěla Nikole, jak šla podél potoka a prošla bludiště tunelů. A viděla toho, kdo je stvořil.
A tak se dvě mladé čarodějky se zásobou jídla (toho, co jim zbylo v kredenci, Sandra navíc dobře věděla, jak strašné je jít s prázdným žaludkem) vydaly za kouzelníkem na jejich první společné dobrodružství.
P.S. Malinko akce a zápletky tam bylo, ne?
Kateřina Čeperová, 5. C