Jako každý rok jsme se Žákovskou radou navštívili Kojenecký ústav ve Stránčicích. Po příchodu do budovy nás přivítal pan ředitel MUDr. Pavel Biskup a následovala beseda, během níž nám pan doktor objasnil, že se nejedná o ústav, ale o dětské centrum, kde se všichni snaží o rodinné prostředí a rodinnou atmosféru. Také nám řekl, že zde nejsou jen postižené děti, ale také děti se srdeční vadou a jinými těžkými nemocemi , se kterými by si rodiče doma nedokázali vždy poradit.
Následovala prohlídka oddělení s vrchní sestrou Zuzanou Fuksovou, která nás seznámila s každodenním harmonogramem dětí. Vysvětlila nám, že některé děti jsou v jejich zařízení přes týden a na víkend jsou doma, nebo že jsou v dětském centru přes den a na noc jsou doma, ale jsou i děti, které zde žijí nepřetržitě.
Velkým zážitkem pro nás byla návštěva SNOEZELEN místnosti. Jedná se o uklidňující místnost, kde se na zdi promítají různé obrazy ze zvířecí říše (motýli, delfíni…), hraje zde klidná a pohodová hudba a jsou zde k vidění také proudící barevné bubliny ve speciální trubce nebo barevná svítící vlákna, které děti mohou různě prozkoumávat. Je to prostě taková relaxační místnost. My bychom v ní klidně zůstali, ale museli jsme dál.
Poslední částí návštěvy byla návštěva herny spolu s některými dětmi z dětského centra. Nejdříve se všichni nahrnuli k malé Marušce, ale nakonec nás nejvíc oslnil malý Míša se srdeční vadou, se kterým jsme si po zbytek návštěvy povídali. Já za sebe musím říct, že nebýt toho, že nám zdravotní sestra řekla o Míšově srdeční vadě, nepoznala bych, že je nemocný. Byl to normální, veselý kluk, který byl rád za jakýkoli kontakt.
Když byl čas na oběd, rozloučili jsme se a nechali děti v klidu najíst. Těsně před odchodem jsme se dočkali setkání s Jardou, který právě přijel ze školy a ukázal nám svojí žákovskou knížku se samými jedničkami a pochvalami. Během odchodu na vlak jsme byli doslova uneseni právě Jardou a Míšou, a tak jsme je celou cestu na nádraží rozebírali. Do školy se nám moc nechtělo, ale i přesto jsme museli na poslední hodinu. Musím říct, že celý výlet byl moc povedený a všichni jsme si ho moc užili. Také padl návrh, že bychom mohli jít s dětmi z dětského centra na procházku do parku Konopiště, a tak všichni doufáme, že se nám to povede
(Klára Malátová 7.B)