Po kr\u00e1tk\u00e9m popov\u00edd\u00e1n\u00ed o \u017eivot\u011b a d\u00edle Hanse Christiana Andersena a p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00ed si smyslu cel\u00e9 poh\u00e1dkov\u00e9 noci jsme se vydali stezkou z\u00e1bavn\u00fdch i pou\u010dn\u00fdch \u00fakol\u016f pejska a ko\u010di\u010dky Josefa \u010capka. Pov\u011bsili jsme jim pr\u00e1dlo, umyli podlahu, pejskovi jsme pomohli se\u0161\u00edt kalhoty a dozv\u011bd\u011bli jsme tak\u00e9 n\u011bco z historie. Cesta n\u00e1s dovedla a\u017e do j\u00eddelny, kde u\u017e na n\u00e1s \u010dekaly pan\u00ed kucha\u0159ky s v\u00fdbornou ve\u010de\u0159\u00ed. Hned po n\u00ed jsme se vr\u00e1tili do t\u0159\u00eddy, kde u\u017e pro n\u00e1s bylo p\u0159ichyst\u00e1no divadeln\u00ed p\u0159edstaven\u00ed v pod\u00e1n\u00ed na\u0161ich spolu\u017e\u00e1k\u016f ze 7. C. Moc jsme se p\u0159i n\u011bm bavili, nejv\u011bt\u0161\u00ed aplaus sklidil zl\u00fd pes, kter\u00fd zba\u0161til pejskovi a ko\u010di\u010dce dort. Ten jsme tak\u00e9 sami ozdobili. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s si pak vytvo\u0159il kol\u00e1\u017e dome\u010dku pejska a ko\u010di\u010dky. Zat\u00edmco jsme vybarvovali, st\u0159\u00edhali a lepili, n\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem n\u00e1m v\u0161em zmizely hra\u010dky, kter\u00e9 jsme si do \u0161koly p\u0159inesli. Museli jsme si je v prostor\u00e1ch chodeb \u0161koly naj\u00edt. Hledali jsme a hledali p\u0159esn\u011b tak, jak to bylo, kdy\u017e hledal pejsek s ko\u010di\u010dkou hra\u010dky pro nalezenou panenku. Terezka u\u017e byla smutn\u00e1, proto\u017ee to vypadalo, \u017ee sv\u00e9ho ply\u0161\u00e1\u010dka snad ani nenajde, ale nakonec v\u0161e dob\u0159e dopadlo a mohli jsme se veselit a radovat, jeliko\u017e n\u00e1m pejsek s ko\u010di\u010dkou schovali za na\u0161e pe\u010dliv\u00e9 hled\u00e1n\u00ed poklad.
\nPak u\u017e n\u00e1s pan\u00ed u\u010ditelka s pan\u00ed vychovatelkou popoh\u00e1n\u011bly do um\u00fdv\u00e1rny vy\u010distit si zuby. Nebylo to jednoduch\u00e9, na chodb\u011b bylo zhasnuto a proch\u00e1zela se po n\u00ed B\u00edl\u00e1 pan\u00ed. Oddechli jsme si, kdy\u017e jsme byli zp\u00e1tky ve t\u0159\u00edd\u011b a zavrtali se do spac\u00e1k\u016f. Pan\u00ed u\u010ditelka n\u00e1m p\u0159e\u010detla kapitolu z kn\u00ed\u017eky o tom, co v\u0161e radil pejsek s ko\u010di\u010dkou panu spisovateli Josefu \u010capkovi, aby o nich a o d\u011btech napsal do kn\u00ed\u017eky. Pak u\u017e sta\u010dilo jen p\u00e1r ukol\u00e9bavek a chrupali jsme v\u0161ichni a\u017e do brzk\u00e9ho r\u00e1na. Maminky n\u00e1m den p\u0159edem p\u0159ipravily takov\u00fdch dobrot, \u017ee n\u00e1s r\u00e1no \u010dekala p\u0159\u00edmo poh\u00e1dkov\u00e1 sn\u00eddan\u011b. V\u0161e to tak rychle uteklo. V\u016fbec se n\u00e1m necht\u011blo ze \u0161koly dom\u016f. U\u017e te\u010f se moc t\u011b\u0161\u00edme na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed Noc s Andersenem.<\/p>\n
Text a foto: Mgr. Ludmila Bedn\u00e1\u0159ov\u00e1<\/p>\nngg_shortcode_0_placeholder\n