{"id":115927,"date":"2024-06-20T15:31:54","date_gmt":"2024-06-20T13:31:54","guid":{"rendered":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/?p=115927"},"modified":"2024-06-20T15:31:54","modified_gmt":"2024-06-20T13:31:54","slug":"tajemstvi-vojenskeho-kufriku-vitezne-pribehy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/?p=115927","title":{"rendered":"Tajemstv\u00ed vojensk\u00e9ho kuf\u0159\u00edku – v\u00edt\u011bzn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy"},"content":{"rendered":"

P\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk operace RSM<\/strong><\/p>\n

U<\/span>\u017e n\u011bkolik let jsem se cht\u011bl pod\u011blit o sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh z\u202farm\u00e1dy, a tak jsem sehnal jednoho nezn\u00e1m\u00e9ho novin\u00e1\u0159e. Zrovna jsem lu\u0161til k\u0159\u00ed\u017eovku v\u202fm\u00e9m obl\u00edben\u00e9m \u010dasopisu, kdy\u017e zazn\u011blo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Do pokoje vstoupila pe\u010dovatelka a ozn\u00e1mila, \u017ee m\u00e1m n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Naklonil jsem se z k\u0159esla, abych p\u0159es ni vid\u011bl. Za dve\u0159mi m\u00e9ho pokoje post\u00e1val velmi vysok\u00fd, hn\u011bdovlas\u00fd mu\u017e. Usoudil jsem, \u017ee to nem\u016f\u017ee b\u00fdt nikdo jin\u00fd ne\u017e m\u016fj najat\u00fd novin\u00e1\u0159. \u0158ekl jsem pe\u010dovatelce, a\u0165 ho pozve d\u00e1l a nab\u00eddne mu k\u00e1vu nebo n\u011bco k\u202fpit\u00ed. S\u202fvysok\u00fdm mu\u017eem jsem si podal ruku, jakmile ve\u0161el do dve\u0159\u00ed. M\u011bl pevn\u00fd stisk a trochu se mu klepala ruka. Na prvn\u00ed pohled m\u011bl jasn\u011b zelen\u00e9 o\u010di. Ta barva mi velmi n\u011bkoho p\u0159ipom\u00ednala. P\u0159esn\u011b takovou zelenou barvu m\u011bl i m\u016fj syn. Pot\u00e9 jsme se usadili ve vedlej\u0161\u00edm pokoji. On si z\u202fbra\u0161ny vyndal nahr\u00e1va\u010d, takov\u00fd jako pou\u017e\u00edvaj\u00ed v\u0161ichni novin\u00e1\u0159i, propisku a tlust\u00fd blok na zapisov\u00e1ni pozn\u00e1mek. Trochu usrkl z\u202fhrnku k\u00e1vy, kter\u00fd mezit\u00edm p\u0159inesla pe\u010dovatelka. Z jeho\u202fhlasu byla sly\u0161et nervozita, kdy\u017e promluvil \u201eTak m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt\u201c. J\u00e1 jsem se ho zeptal, jestli m\u00e1m za\u010d\u00edt mluvit odkud chci, nebo rovnou o operaci RSM, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee za\u010dnu od sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed. Mlad\u00fd novin\u00e1\u0159 mi odpov\u011bd\u011bl \u201eje to jen na V\u00e1s pane\u201c. \u201e\u0158\u00edkejte mi Martine, pros\u00edm, na form\u00e1lnosti si moc nepotrp\u00edm\u201c. On mi na to jenom p\u0159ik\u00fdvl, tak jsem zap\u00e1tral v\u202fpam\u011bti, zhluboka se nadechl a za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt. <\/span> <\/span><\/p>\n

Moje <\/span>jm\u00e9no je Martin C\u00edsa\u0159. narodil jsem se v\u202fPardubic\u00edch. P\u0159itom, <\/span>co<\/span> jsem studoval vojenskou akademii v\u202fBrn\u011b, jsem poznal jednu sle\u010dnu. Na prvn\u00ed pohled jsme se zamilovali. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b jsem ji po\u017e\u00e1dal o ruku. Ona mi je cel\u00fd m\u016fj \u017eivot oporou. V<\/span> roce<\/span> 2002 jsem <\/span>vstoupil<\/span> do <\/span>arm\u00e1dy<\/span>. P\u0159esn\u011b do vojensk\u00e9ho \u00fatvaru<\/span> 22. z\u00e1kladna vrtuln\u00edkov\u00e9ho letectva N\u00e1m\u011b\u0161\u0165 nad Oslavou. Ta se nach\u00e1z\u00ed asi 120 kilometr\u016f od m\u00fdch rodn\u00fdch Pardubic.<\/span> Byl <\/span>jsem<\/span> py\u0161n\u00fd, \u017ee jsem po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b tvrd\u00e9 pr\u00e1ce dostal titul majora. P\u0159ed nasazen\u00edm do zahrani\u010dn\u00ed mise jsem m\u011bl funkci velitele letky. Od mala jsem m\u011bl r\u00e1d letadla a vrtuln\u00edky. Douf\u00e1m, \u017ee moji v\u00e1\u0161e\u0148 zd\u011bd\u00ed i m\u016fj syn. Celou dobu, kdy\u017e jsem byl na zahrani\u010dn\u00ed misi, mi pos\u00edlal obr\u00e1zky r\u016fzn\u00fdch letadel v\u202fob\u00e1lce spolu s\u202fdopisy od m\u00e9 man\u017eelky.<\/span> <\/span><\/p>\n

Ud\u00e1losti<\/span> 11. <\/span>z\u00e1\u0159\u00ed<\/span> zap\u0159\u00ed\u010dinily<\/span> vp\u00e1d<\/span> Ameri\u010dan\u016f<\/span> na<\/span> afgh\u00e1nsk\u00e9<\/span> \u00fazem\u00ed<\/span>. Od <\/span>7 \u0159\u00edjna 2001 za\u010dala v\u00e1lka v\u202fAfgh\u00e1nist\u00e1nu. <\/span>A pr\u00e1v\u011b tyto ud\u00e1losti velmi v\u00fdznamn\u011b zah\u00fdbaly m\u00fdm osudem voj\u00e1ka.<\/span> <\/span><\/p>\n

N\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159edem mi ozn\u00e1mili, nad\u0159\u00edzen\u00ed v\u202farm\u00e1d\u011b ozn\u00e1mili, \u017ee v\u202flistopadu odj\u00ed\u017ed\u00edm do K\u00e1bulu na misi pom\u00e1hat jin\u00fdm na\u0161im \u010desk\u00fdm voj\u00e1k\u016fm. V z\u00e1\u0159\u00ed 2014 jsem proch\u00e1zel p\u0159\u00edpravn\u00fdm v\u00fdcvikem na zahrani\u010dn\u00ed misi v\u202fAfgh\u00e1nist\u00e1nu. 3. \u2013 15. z\u00e1\u0159\u00ed jsme se z\u00fa\u010dastnili mezin\u00e1rodn\u00edho cvi\u010den\u00ed AMPLE STRIKE 2014. C\u00edlem tohoto cvi\u010den\u00ed na na\u0161em \u00fazem\u00ed bylo slad\u011bn\u00ed \u010dinnosti pilot\u016f taktick\u00e9ho letectva a voj\u00e1k\u016f na pozemn\u00edch operac\u00edch nasazovan\u00fdch v\u202fzahrani\u010dn\u00edch operac\u00edch ISAF v\u202fAfgh\u00e1nist\u00e1nu.<\/span> <\/span><\/p>\n

P\u0159\u00edmo na misi jsem byl nasazen v\u202flistopadu roku <\/span>2014. <\/span>Letadlem<\/span> z <\/span>Prahy<\/span> jsme p\u0159ilet\u011bli do K\u00e1bulu. Na leteck\u00e9 z\u00e1kladn\u011b Bagr\u00e1m jsme m\u011bli s\u202fostatn\u00edmi voj\u00e1ky n\u011bjak\u00e9 hl\u00eddky.<\/span> Operace<\/span> nesla<\/span> n\u00e1zev RSM. Slou\u017eil jsem ve vojensk\u00e9m \u00fatvaru 10. a 11. \u00fakolov\u00e9 uskupen\u00ed, 14. AAT K\u00e1bul. AAT je zkratkou Air Advisory Team \u2013 leteck\u00fd poradn\u00ed t\u00fdm tedy to, \u010demu jsem se v\u011bnoval celou dobu, co jsem slou\u017eil arm\u00e1d\u011b. Zde bylo m\u00fdm \u00fakolem zastupovat velitele 14. jednotky AAT K\u00e1bul. <\/span> <\/span><\/p>\n

Mise vznikla na pozv\u00e1n\u00ed afgh\u00e1nsk\u00e9 vl\u00e1dy a v souladu z usnesen\u00ed Rady bezpe\u010dnosti Organizace spojen\u00fdch n\u00e1rod\u016f z roku 2014. Jej\u00edm \u00fa\u010delem bylo pomoci afgh\u00e1nsk\u00fdm bezpe\u010dnostn\u00edm sil\u00e1m a instituc\u00edm rozv\u00edjet schopnost br\u00e1nit Afgh\u00e1nist\u00e1n a chr\u00e1nit jeho ob\u010dany v\u202fdlouhodob\u00e9m hledisku. RSM fungoval s jedn\u00edm centr\u00e1ln\u00edm uzlem v K\u00e1bulu\/Bagramu, kde jsem byl nasazen pr\u00e1v\u011b j\u00e1. Vypr\u00e1v\u011bl jsem, zat\u00edmco jsem si prohl\u00ed\u017eel sv\u00e9 star\u00e9 v\u011bci z\u202fmis\u00ed, kter\u00e9 jsem m\u011bl \u00fahledn\u011b naskl\u00e1dan\u00e9 v\u202fkrabici. <\/span> <\/span><\/p>\n

Mise RSM pod veden\u00edm NATO v Afgh\u00e1nist\u00e1nu byla zah\u00e1jena 1. ledna. Zam\u011b\u0159ovala se p\u0159edev\u0161\u00edm na v\u00fdcvikovou, poradenskou a asisten\u010dn\u00ed \u010dinnost na ministerstvech bezpe\u010dnosti a ve vy\u0161\u0161\u00edch \u0159ad\u00e1ch arm\u00e1dy a policie. \u00dazce spolupracovala s r\u016fzn\u00fdmi slo\u017ekami afgh\u00e1nsk\u00e9 arm\u00e1dy, policie a letectva. 14.2. 2015 bylo p\u0159ed\u00e1no velen\u00ed 438. mezin\u00e1rodn\u00ed leteck\u00e9 letky (AEAS). Asi m\u011bs\u00edc pot\u00e9 jsem se v\u202fb\u0159eznu vr\u00e1til zp\u011bt do \u010ceska.<\/span> <\/span><\/p>\n

Na t\u00e9to misi jsem poznal spoustu nov\u00fdch lid\u00ed a za tuto zku\u0161enost jsem velmi vd\u011b\u010dn\u00fd. Nap\u0159\u00edklad jsem zde oslavil svoje narozeniny. P\u0159es telefon mi pop\u0159\u00e1la i moje rodina. \u010clenov\u00e9 na\u0161eho t\u00fdmu v\u010detn\u011b m\u011b dost\u00e1vali r\u016fzn\u00e1 ocen\u011bn\u00ed a medaile. Do dnes m\u00e1m schovan\u00e9 medaile. Jako t\u0159eba Pam\u011btn\u00ed medaile 14. leteck\u00e9ho poradn\u00edho t\u00fdmu (14. AAT) a Medaile ministra obrany Za slu\u017ebu v\u202fzahrani\u010d\u00ed \u2013 mise RSM. Tu n\u00e1m p\u0159ed\u00e1val gener\u00e1l Petr Pavel, kter\u00fd je te\u010f prezidentem. Prstem jsem p\u0159ejel po fotografii z\u202fkuf\u0159\u00edku. Kdy\u017e jsem domluvil, v\u0161imnul jsem si, \u017ee si p\u0159isedla i moje pe\u010dovatelka. Chv\u00edli jsme sed\u011bli v\u202ftichosti. Pak jsem si odka\u0161lal a zeptal se novin\u00e1\u0159e \u201epokud m\u00e1te je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky, ptejte se te\u010f. Za chv\u00edli za\u010d\u00edn\u00e1 m\u016fj obl\u00edben\u00fd vojensk\u00fd seri\u00e1l\u201c. Novin\u00e1\u0159 se chv\u00edli zam\u00fd\u0161lel, a nakonec se zeptal \u201ep\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny jste oslavil 89 narozeniny, vzpom\u00edn\u00e1te na svoje slu\u017eby v\u202farm\u00e1d\u011b \u010dasto?\u201c Odka\u0161lal jsem si a odpov\u011bd\u011bl jsem \u201er\u00e1d vypr\u00e1v\u00edm sv\u00fdm vnou\u010dat\u016fm. T\u0159eba je inspiruju a ony budou tak\u00e9 cht\u00edt vstoupit do arm\u00e1dy a br\u00e1nit na\u0161\u00ed zemi\u201c. <\/span> <\/span><\/p>\n

Novin\u00e1\u0159 pod\u011bkoval, slu\u0161n\u011b se rozlou\u010dil, vstal a na chodb\u011b si je\u0161t\u011b chv\u00edli pov\u00eddal s\u202fpe\u010dovatelkou.<\/span> <\/span><\/p>\n

O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji mi p\u0159i\u0161el dopis ve velk\u00e9 ob\u00e1lce. Otev\u0159u ho a najdu vyd\u00e1ni novin s\u202fm\u00fdm \u010dl\u00e1nkem. Naho\u0159e je datum duben 2072. P\u0159ed span\u00edm si \u010dl\u00e1nek p\u0159e\u010dtu. U posledn\u00ed v\u011bty us\u00edn\u00e1m. <\/span> <\/span><\/p>\n

Veronika Janou\u0161kov\u00e1, Nikola Koci\u00e1nov\u00e1<\/p>\n

UNPROFOR & UNCRO <\/strong><\/p>\n

Psal se rok 1998. Krajina byla podivn\u011b ztichl\u00e1. Lid\u00e9 se b\u00e1li vych\u00e1zet z\u202fdom\u016f a \u017eivot jako by se zastavil. Tichem se nesl jako st\u00edn. \u0160el d\u016fstojn\u011b, av\u0161ak vypadal jako bez \u017eivota. P\u0159itom si broukal nezn\u00e1mou p\u00edsni\u010dku. Jeho kroky vedly na jist\u00e9 m\u00edsto. V\u202fChorvatsku nen\u00ed moc m\u00edst, kam by mohl voj\u00e1k \u010cech m\u00ed\u0159it. <\/span> <\/span><\/p>\n

 <\/span>Kdy\u017e ve\u0161el do hospody, tak nemohl p\u0159ehl\u00e9dnout dv\u011b velmi zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. A\u017e kdy\u017e si sedl a objednal v\u0161em to nejlep\u0161\u00ed pivo hned po \u010desk\u00e9m, tak ho n\u011bkdo pozdravil. Promluvil na n\u011bj chladn\u00fd hlas. ,,Mohu si p\u0159isednout?\u201c Chorvat mluv\u00edc\u00ed \u010desky? Zaj\u00edmav\u00e9, pomyslel si Pavel. ,,No, kdy\u017e mysl\u00ed\u0161.\u201c Osoba si sedla na jedin\u00e9 voln\u00e9 m\u00edsto u stolu v\u202frohu hospody naproti n\u011bmu a jeho dv\u011bma p\u0159\u00e1tel\u016fm, Hynkovi a Me\u010dislavovi. Osoba se na n\u011b zad\u00edvala. ,,Pro\u010d, kdy\u017e tu jste t\u0159i, m\u00e1te jenom dv\u011b \u017eidle?\u201c Me\u010dislav vycouval s\u202finvalidn\u00edm voz\u00edkem. ,,\u0147\u00e1kej probl\u00e9m \u0161\u00e9fe?\u201c V\u0161ichni t\u0159i se na n\u011bj zad\u00edvali a po chv\u00edli trapn\u00e9ho ticha se Pavel zeptal: ,,Kdo jste a co tady vlastn\u011b d\u011bl\u00e1te?\u201c Osoba se p\u0159edstavila. ,,Jsem tajn\u00fd agent Pastelka. Vasil Pastelka.\u201c V\u0161ichni t\u0159i na n\u011bj z\u016fstali koukat ve snaze nen\u00e1padn\u011b zakr\u00fdt v\u00fdbuch sm\u00edchu. Agent dodal: ,,P\u0159i\u0161el jsem za v\u00e1mi, proto\u017ee j\u00e1 a dal\u0161\u00ed agenti hledaj\u00ed, obch\u00e1zej\u00ed a vysl\u00fdchaj\u00ed voj\u00e1ky z\u202ftehdej\u0161\u00ed zdej\u0161\u00ed mise.\u201c Pavel, Me\u010dislav a Hynek se po sob\u011b pod\u00edvali a Hynek \u0159ekl: ,,Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co chcete sly\u0161et.\u201c Agent se op\u0159el o st\u016fl. ,,V\u0161echno od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce.\u201c Pavel tedy po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed spustil.<\/span> <\/span><\/p>\n

 <\/span>,,Tak fajn, co v\u00edte?\u201c Agent se zarazil. ,,J\u00e1? Uh\u2026 Tak fajn. Jedin\u00e9, o \u010dem n\u00e1s kdo informoval, je Tango. A UNPROFOR je n\u00e1m tak\u00e9 docela z\u00e1hadou. Pr\u00fd jste zde, \u0159ekn\u011bme, jen plnil svou funkci.\u201c Me\u010dislav oddrandil k\u202fbaru a pak se zase vr\u00e1til. ,,D\u011blal jsem tam \u0159idi\u010de.\u201c Agent se na n\u011bj pod\u00edval. ,,No, z\u00e1kladku jsem si odchodil v\u202fKol\u00edn\u011b. Prarodi\u010de \u017eili v\u202fChlumci nad Cidlinou, kam jsem chodil na st\u0159edn\u00ed a po roce jsem se tam na \u00fakor otce p\u0159est\u011bhoval. Studoval jsem tam obor oprav\u00e1\u0159e zem\u011bd\u011blsk\u00fdch stroj\u016f. Ani m\u011b to moc nebavilo. Potom u\u017e jsem chodil na vojnu.\u201c <\/span> <\/span><\/p>\n

,,Kdy jste vstoupil do arm\u00e1dy?<\/span> <\/span><\/p>\n

,, 1990? Jo, 1990. Tehdy jsme je\u0161t\u011b s\u202fch\u00e1brama zaslechli, \u017ee n\u011bco n\u011bco Chorvatsko. <\/span> <\/span><\/p>\n

,,M\u011bl jste \u017eenu? D\u011bti?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Na to nebyl nikdy \u010das. Ani m\u011b to moc nezaj\u00edmalo. A nav\u00edc jsem m\u011bl tehdy na pr\u00e1ci d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, n\u011b\u017e tohle.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,A co ten UNPROFOR. Stalo se tam n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho nebo m\u00e1te n\u011bjak\u00fd osobn\u00ed z\u00e1\u017eitek?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Te\u010f by m\u011b zaj\u00edmalo, co odpov\u011bd\u011bli ti ostatn\u00ed.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jac\u00ed ostatn\u00ed?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Dyk jste \u0159\u00edkal, \u017ee jste tajn\u00fd agent a vysl\u00fdch\u00e1te ostatn\u00ed. Tak m\u011b zaj\u00edmaj\u00ed odpov\u011bdi t\u011bch ostatn\u00edch, co na tom nech\u00e1pete?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,No, chci sly\u0161et v\u00e1\u0161 n\u00e1zor.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jako\u017ee na UNPROFOR? A v\u0161ak v\u00e1m to te\u010f \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jste tajn\u00fd agent a v\u0161echno byste m\u011bl d\u00e1vno v\u011bd\u011bt, ne?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Ov\u011b\u0159uji si informace z\u202fr\u016fzn\u00fdch zdroj\u016f.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Kristova noho, no nic. Nevim, jestli v\u00e1m ostatn\u00ed \u0159ekli to sam\u00e9, teda pokud jste v\u016fbec n\u011bjak\u00e9 <\/span>vysl\u00fdchal,<\/span><\/i> nebo jestli o tom m\u016f\u017eu mluvit a kecat to takov\u00fdm individu\u00edm, jako jste vy, ale \u00fadajn\u011b jsme jednou vydali ob\u010dany do rukou nep\u0159\u00edtele.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jak se m\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017ee omylem\u2026 No nic, tak. Pokra\u010dujte.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jestli v\u00e1m bude sta\u010dit ten v\u00e1\u0161 not\u00fdsek.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Pokra\u010dujte.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jo, jasn\u011b. Tak\u017ee, UNPROFOR. Tak, j\u00e1 jsem tam odjel v\u202fdubnu 1992. M\u011bli jsme za \u00fakol odd\u011blit v\u00e1l\u010d\u00edc\u00ed strany a ochr\u00e1nit civilisty. V\u0161echno to ale samoz\u0159ejm\u011b za\u010dalo d\u0159\u00edv. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b to dopadlo tak, jak to dopadlo. Dom\u016f jsem odfr\u010del v\u202fdubnu 1993.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Co to t\u0159eba rozv\u00e9st.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Je\u0161t\u011b jsme tam osvobodili n\u011bjak\u00fd fr\u00e1n\u00edky ze z\u00e1kladny Karin.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Fr\u00e1n\u00edky??\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Francouze.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,UNPROFOR nebyla va\u0161e jedin\u00e1 mise.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

Nastala chv\u00edle ticha. Hynek a Me\u010dislav jen pop\u00edjeli pivo a sledovali tuto \u017ehavou debatu. Hospoda byla pr\u00e1zdn\u00e1. Kdo by tam taky co pohled\u00e1val takhle \u010dasn\u011b zr\u00e1na.<\/span> <\/span><\/p>\n

 <\/span>,,No, je\u0161t\u011b jsem byl na UNCRO.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Mysl\u00edte operaci OSN na obnovu d\u016fv\u011bry v\u202fChorvatsku?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Ehm, taky se to tak d\u00e1 \u0159\u00edct.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Up\u0159\u00edmn\u011b, co se d\u011blo mezi t\u00edm?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jak jako mezi t\u00edm?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Tak fajn, ml\u010dte si. Ale v\u00edte, co by m\u011b zaj\u00edmalo? Co zrovna vy pohled\u00e1v\u00e1te v\u202fChorvatsku. Zrovna vy.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,J\u00e1 jsem tu jen do\u010dasn\u011b. Byl jsem uct\u00edt pam\u00e1tku. Jinak jsem do\u010dasn\u011b tady u Hynka.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

Hynek se zadusil.<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Eh, jo, j\u00e1, Hynek, jo, \u010dus. Co\u017ee? Ne\u010dum.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Ty se\u0161 idiot,\u2018\u2018 odv\u011btil Me\u010dislav.<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Ty m\u00e1\u0161 co \u0159\u00edkat,\u2018\u2018 zasm\u00e1l se Pavel. ,,Do UNCRO jsem byl nasazen 1995, taky duben. Tentokr\u00e1t jsme jim v\u00edc pom\u00e1hali \u2013 jako\u017ee zdravotnicky a tak. A pak byla v\u202fsrpnu operace Bou\u0159e. To bylo docela velk\u00fd. Chorvati tam tenkr\u00e1t mrza\u010dili\u2026 sakra, jak to\u2026 jo, Srbskou arm\u00e1du Krajiny. Pro Chorvaty to byly kl\u00ed\u010dov\u00e9 bitvy, proto\u017ee se nehodlali sm\u00ed\u0159it s\u202fexistenc\u00ed Republiky Srbsk\u00e9 Krajiny atd. A potom jsme tam m\u011bli m\u00edrovou pozorovatelnu Tango 23. Byla mezi Srbama a Chorvatama. Jen\u017ee 5. 8. 1995 tam dopadl minometn\u00fd gran\u00e1t a v\u0161echno \u0161lo do\u2026 no, v\u00edte kam.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jak to, \u017ee tam nikdo nebyl na nic p\u0159ipraven\u00fd?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Byla to m\u00edrov\u00e1 pozorovatelna s\u202flehkou munic\u00ed a p\u00e1r zbran\u011bma, co jsme asi m\u011bli d\u011blat. Poplach sice vyhl\u00e1\u0161en\u00fd byl, ale i tak. Kdy\u017e jsme se alespo\u0148 z\u010d\u00e1sti vzpamatovali, u\u017e jsme jenom pozorovali Chorvaty, jak si to \u0161tr\u00e1dujou kup\u0159edu.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,A pro\u010d v\u00e1m teda nikdo nepomohl?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Obrn\u011bn\u00fd transport\u00e9r s\u202fl\u00e9ka\u0159em, kter\u00fd vyrazil na pomoc, byl prej zadr\u017eenej Srbama. Potom se velitelstv\u00ed rozhodlo, \u017ee budou sta\u017eeni nejen ran\u011bn\u00ed, ale i ostatn\u00ed voj\u00e1ci. Mn\u011b se poda\u0159ilo zprovoznit obrn\u011bn\u00fd transport\u00e9r. Tak jsem jel vep\u0159edu a \u010dekal, jestli n\u011bco nebuchne. Zbytek, kdo mohl, p\u011b\u0161ky za mnou.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,A zran\u011bn\u00ed?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Krom 2 ztr\u00e1t jen v\u011bt\u0161ina m\u011bla st\u0159epiny r\u016fzn\u011b po t\u011ble, j\u00e1 m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed. Jinak ty ran\u011bn\u00fd odvezli do nemocnice v\u202fGospi\u010di.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

Hynek se za\u010dal sm\u00e1t stylem ment\u00e1ln\u011b posti\u017een\u00e9ho osla. Co si budem, Hynek byl typick\u00fd \u010cech. V\u202fhospod\u00e1ch jedin\u011b pivo a vep\u0159o knedlo zelo.<\/span> <\/span><\/p>\n

,,A n\u011bjak\u00e1 vyznamen\u00e1n\u00ed?\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

,,Jo, 2 placky. Jedna za UNPROFOR a druh\u00e1 za slu\u017ebu v\u202fzahrani\u010d\u00ed od ministra obrany.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

 <\/span>,,Nejd\u0159\u00edv ch\u00e1b\u0159i, potom fr\u00e1n\u00edci, a te\u010f placky. M\u00ed\u0148 \u010desky, pros\u00edm.\u2018\u2018<\/span> <\/span><\/p>\n

Nastala dlouh\u00e1 chv\u00edle ticha.<\/span> <\/span><\/p>\n

,,V\u00edte co?\u2018\u2018 \u0159ekl Pavel. Agent se k\u202fn\u011bmu naklonil a on mu n\u011bco za\u0161eptal. V\u202fagentovi hrklo, pomalu se odd\u00e1lil, vstal a ode\u0161el na toalety. Pavel, Hynek i Me\u010dislav, navzdory sv\u00e9mu upout\u00e1n\u00ed na voz\u00edku, se tak\u00e9 zvedli a ode\u0161li. Jak se tak vzdalovali od hospody, ozval se v\u00fdst\u0159el\u2026<\/span> <\/span><\/p>\n

Olga Hrd\u00e1, Magdal\u00e9na D\u011bdov\u00e1, Iva Popovsk\u00e1<\/p>\n

 <\/p>\n

Tajemstv\u00ed otcova den\u00edku <\/strong><\/p>\n

  3. ledna 1996<\/em><\/p>\n

 Byl leden 1996, j\u00e1 se lou\u010dil se svou zem\u00ed a odj\u00ed\u017ed\u011bl na zahrani\u010dn\u00ed misi IFOR. <\/em><\/p>\n

\u010cetl jsem prvn\u00ed \u0159\u00e1dky slu\u017eebn\u00edho den\u00edku m\u00e9ho otce, kter\u00fd jsem na\u0161el v\u202fjeho star\u00e9 vojensk\u00e9 ta\u0161ce.<\/span> <\/span><\/p>\n

 Jugosl\u00e1vie se rozpad\u00e1. Kdy\u017e se Slovinsko s\u202fChorvatskem odtrhli, za\u010dali se p\u0159edstavitel\u00e9 bosensk\u00fdch Srb\u016f bou\u0159it. Tento konflikt za\u0161el a\u017e do chv\u00edle, kdy Srbov\u00e9 za\u010dali ni\u010dit Chorvatsk\u00e1 m\u011bsta a vesnice na srbsk\u00e9m \u00fazem\u00ed. Chorvat\u00e9 se br\u00e1n\u00ed podobn\u00fdm zp\u016fsobem. Pro zm\u011bnu ni\u010d\u00ed srbsk\u00e9 obce na chorvatsk\u00e9m \u00fazem\u00ed. J\u00e1 nastupuji a\u017e do t\u0159et\u00ed f\u00e1ze v\u00e1lky. Na\u0161\u00edm \u00fakolem je zajistit klid v\u202fzemi.<\/em><\/span> <\/em><\/p>\n

 V ohromn\u00fdch n\u00e1kla\u010f\u00e1c\u00edch jedeme a\u017e do Bosny, kde budeme rozd\u011bleni do skupin a vyfasujeme tanky. Cesta ub\u00edh\u00e1 vcelku rychle ale u\u017e te\u010f se mi st\u00fdsk\u00e1 po \u017een\u011b a mal\u00e9m P\u00e9\u0165ovi. <\/em><\/p>\n

4. ledna 1996<\/em><\/p>\n

 P\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edme hranice a vid\u00edme prvn\u00ed zni\u010den\u00e9 domy, obchody i \u0161koly. Trp\u00edc\u00ed krajinu, a je\u0161t\u011b nepoh\u0159ben\u00e1 t\u011bla nevinn\u00fdch lid\u00ed. Hr\u016fza pohled\u011bt. <\/em><\/p>\n

 Za n\u011bkolik hodin p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00edme na m\u00edsto ur\u010den\u00ed. Fasujeme tanky a dal\u0161\u00ed pot\u0159ebn\u00e9 vybaven\u00ed. Mou novou rol\u00ed je kulometn\u00edk. Ka\u017ed\u00fd z\u202fn\u00e1s m\u00e1 jen svou osobn\u00ed ta\u0161ku s\u202fn\u011bkolika m\u00e1lo v\u011bcmi. <\/em><\/p>\n

15. b\u0159ezna 1996<\/em><\/p>\n

 Nen\u00ed moc co zapisovat, st\u00e1le kontrolujeme, zadr\u017eujeme a bojujeme. Je to n\u00e1ro\u010dn\u00e9\u2026 <\/em><\/p>\n

23. dubna 1996<\/em><\/p>\n

 To, co se stalo v\u010dera bylo doposud to nejn\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. N\u011bkolik muslimsk\u00fdch rodin dopoledne v\u202fOtoce napadlo srbskou policejn\u00ed stanici. Potom se vzty\u010den\u00fdmi muslimsk\u00fdmi vlajkami t\u00e1hli na Novi Grad. Ne\u017e tam ale do\u0161li zastavili je Srbov\u00e9 a poty\u010dka za\u010dala. Aby se v\u0161ichni uklidnili, musel jeden z\u202fm\u00fdch koleg\u016f vyst\u0159elit do vzduchu. U\u017e jsme si mysleli \u017ee to skon\u010dilo, ale n\u011bkdy asi ve t\u0159i hodiny odpoledne se do sebe zase pustili. Museli jsme je neust\u00e1le uklid\u0148ovat a p\u0159estalo to a\u017e\u202fn\u011bkdy v\u202fdev\u011bt hodin ve\u010der. <\/em><\/p>\n

P\u00e1ni, nech\u00e1pu, \u017ee t\u00e1ta byl i u tohohle. V\u017edy\u0165 o tom se te\u010f u\u010d\u00edme ve \u0161kole.<\/span> <\/span><\/p>\n

 3. <\/em><\/span>\u010dervna 1996<\/em><\/p>\n

 Povolali m\u011b dom\u016f tak\u017ee se vrac\u00edm zp\u00e1tky do Prahy. T\u011b\u0161\u00edm se a\u017e uvid\u00edm Evu a mal\u00e9ho P\u00e9\u0165u. <\/em><\/p>\n

 V Praze jsem dostal \u010destn\u00fd odznak za slu\u017ebu v\u202fmisi IFOR. <\/em><\/p>\n

Aha to je jeden z\u202ft\u011bch t\u0159\u00ed, co jsou vystaven\u00fd v\u202fob\u00fdv\u00e1ku a m\u00e1ma z\u202fnich poctiv\u011b ut\u00edr\u00e1 prach. <\/span> <\/span><\/p>\n

Dal\u0161\u00ed z\u00e1pis je a\u017e po dvou letech\u2026<\/span><\/p>\n

5. srpna 1998<\/em><\/p>\n

 Minul\u00fd t\u00fdden mi p\u0159i\u0161el povol\u00e1vac\u00ed rozkaz, jen\u017ee j\u00e1 te\u010f prost\u011b odjet nechci, Eva je t\u011bhotn\u00e1 a my jen \u010dek\u00e1me, kdy to na ni p\u0159ijde. Nem\u016f\u017eu ji tady p\u0159ece nechat se dv\u011bma mal\u00fdma d\u011btma na krku. <\/em><\/p>\n

7. srpna 1998<\/em><\/p>\n

 A je to tady zase stoj\u00edm na tom stejn\u00fdm m\u00edst\u011b jako p\u0159ed dv\u011bma a p\u016fl rokem. A zase se lou\u010d\u00edm s\u202frodinou. Na\u0161e mise pokra\u010duje\u2026 <\/em><\/p>\n

 8. srpna 1998<\/em><\/p>\n

 Kdy\u017e jsme dorazili na vojenskou z\u00e1kladnu Donja Ljubija, v\u0161echno \u0161lo jako posledn\u011b, jenom s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee nejsem kulometn\u00edk, ale st\u0159elec. <\/em><\/p>\n

20. srpna 1998<\/em><\/p>\n

 Bre\u010d\u00edm\u2026 dnes mi velitel p\u0159edal telefon, volala Eva, \u017ee se n\u00e1m p\u0159ed n\u011bkolika hodinami narodila Mark\u00e9tka. V\u00e1\u017e\u00ed 3,02 kg a m\u011b\u0159\u00ed 42 cm. <\/em><\/p>\n

12. \u2013 13. z\u00e1\u0159\u00ed 1998<\/em><\/p>\n

 Volby. M\u00e1me dohl\u00ed\u017eet na jejich klidn\u00fd a spravedliv\u00fd pr\u016fb\u011bh. Mimo ob\u010dan\u016f se tady pohybuje hodn\u011b mezin\u00e1rodn\u00edch pozorovatel\u016f, zaji\u0161\u0165ujeme jejich bezpe\u010dnost. <\/em><\/p>\n

21. \u0159\u00edjna 1998<\/em><\/p>\n

 Dnes mi nadporu\u010d\u00edk ozn\u00e1mil, \u017ee m\u00e1 za p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ilet\u011bt posila z\u202fPrahy, m\u016fj kamar\u00e1d Ros\u0165a. Je to nadporu\u010d\u00edk a skv\u011bl\u00fd pilot, jeho \u00fakolem pr\u00fd bude p\u0159epravit vrtuln\u00edkem n\u011bkolik na\u0161ich chlap\u016f do vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho Gorni Vakuf. T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e ho uvid\u00edm a snad i chv\u00edli pokec\u00e1me. <\/em><\/p>\n

 25. <\/em>\u0159\u00edjna 1998<\/em><\/p>\n

 S Ros\u0165ou jsme hodili \u0159e\u010d, pr\u00fd se mu tak\u00e9 narodila dcerka. V\u00edc jsme si \u0159\u00edct nestihli, proto\u017ee musel zase let\u011bt. Dolet\u011bli v\u202fpo\u0159\u00e1dku, ale na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b se v\u00fdrazn\u011b zhor\u0161ilo po\u010das\u00ed, Ros\u0165a ud\u011blal p\u00e1r chyb a ty je v\u0161echny st\u00e1ly \u017eivot. Vrtuln\u00edk se z\u0159\u00edtil a narazil do strm\u00e9ho kopce u obce Stipani\u010di. Zas\u00e1hlo n\u00e1s to v\u0161echny a na jejich po\u010dest jsme dr\u017eeli minutu ticha. <\/em><\/p>\n

Ty kr\u00e1so nedovedu si p\u0159edstavit, \u017ee by te\u010f m\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161 Martin um\u0159el, to bych nedal.<\/span><\/p>\n

24. prosince 1998<\/em><\/p>\n

 V\u00e1noce na misi nejsou nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho, sice se situace tro\u0161ku zklidnila ale stejn\u011b mus\u00edme b\u00fdt p\u0159ipraven\u00ed na cokoliv. Mysl\u00edm te\u010f hodn\u011b na Ros\u0165u. Jedin\u00e9, co mi zvedlo n\u00e1ladu je fotografie d\u011bt\u00ed, kterou mi Eva poslala po\u0161tou. P\u00e9\u0165a stra\u0161n\u011b vyrostl a Mark\u00e9tka m\u00e1 Eviny o\u010di. <\/em><\/p>\n

2. \u00fanora 1999<\/em><\/p>\n

 Posledn\u00ed m\u011bs\u00edce prob\u00edhaly klidn\u011bji a j\u00e1 se zase vrac\u00edm dom\u016f, kone\u010dn\u011b uvid\u00edm Mark\u00e9tku na vlastn\u00ed o\u010di. <\/em><\/p>\n

4. \u010dervence 2005<\/em><\/p>\n

 Doma jsem byl \u0161est a p\u016fl roku. Bylo super vid\u011bt, jak d\u011bti rostou a pozn\u00e1vaj\u00ed sv\u011bt. J\u00e1 te\u010f ale zase bal\u00edm svou vojenskou ta\u0161ku a vyr\u00e1\u017e\u00edm na misi. Sl\u00edbil jsem Ev\u011b, \u017ee u\u017e je to naposledy. Tentokr\u00e1t m\u00ed\u0159\u00edm do Kosova. A u\u017e ne tak docela v\u00e1l\u010dit, ale sp\u00ed\u0161 udr\u017eet sou\u010dasn\u00fd m\u00edr a pomoct v\u00e1lkou posti\u017een\u00e9 zemi. <\/em><\/p>\n

5. ledna 2006<\/em><\/p>\n

 V po\u0159\u00e1dku jsme se vr\u00e1tili do Chrudimi, kde n\u00e1s p\u0159iv\u00edtali a se svou medail\u00ed z\u202fCamp Ville jsem se vr\u00e1til dom\u016f do Prahy. Te\u010f jsme zase v\u0161ichni spolu a j\u00e1 je u\u017e nikdy neopust\u00edm. <\/em><\/p>\n

Nav\u017edy v\u011brn\u00fd sv\u00e9 zemi                                                rotmistr Lubo\u0161 Novotn\u00fd <\/em><\/p>\n

Tak r\u00e1d bych si s\u202fn\u00edm o tom pov\u00eddal\u2026 Ale nem\u016f\u017eu, kr\u00e1tce po n\u00e1vratu t\u00e1ta zahynul p\u0159i autonehod\u011b.<\/span> <\/span><\/p>\n

Anita Russe, Lucie Herynkov\u00e1<\/p>\n

<\/div><\/div>
<\/div><\/div>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

P\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk operace RSM U\u017e n\u011bkolik let jsem se cht\u011bl pod\u011blit o sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh z\u202farm\u00e1dy, a tak jsem sehnal jednoho nezn\u00e1m\u00e9ho novin\u00e1\u0159e. Zrovna jsem lu\u0161til k\u0159\u00ed\u017eovku v\u202fm\u00e9m obl\u00edben\u00e9m \u010dasopisu, kdy\u017e zazn\u011blo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Do pokoje vstoupila pe\u010dovatelka a ozn\u00e1mila, \u017ee m\u00e1m n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Naklonil jsem se z k\u0159esla, abych p\u0159es ni vid\u011bl. Za dve\u0159mi m\u00e9ho pokoje […]<\/p>\n","protected":false},"author":31,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"ngg_post_thumbnail":0,"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"class_list":["post-115927","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-aktuality"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/115927","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/31"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=115927"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/115927\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":117123,"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/115927\/revisions\/117123"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=115927"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=115927"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.zsben.cz\/wordpress\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=115927"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}