Říká se, že makronky (macarons či makaronky) představují tu nejvyšší cukrářskou výzvu. Jsou malé, buclaté, křupavé navenek a měkké zevnitř, a přitom k jejich výrobě stačí jen tři suroviny: bílky, cukr a mandle. Známá cukrářka Iveta Fabešová je na jejich přípravu dokonalý profík.
„Makronky mě baví tím, jak se na nich dá vyhrát s barvami a chutěmi. Miluji kontrasty, různorodost chutí, barevnou pestrost, a makronky tohle všechno umožňují.“ Vydařená makronka je nepopraskaná, pěkně zaoblená, pravidelně kulatá a má „nohu“ – nafouknutou spodní část, která vznikne až při pečení. Upečené kousky se slepují po dvou k sobě krémem a nechávají se jeden den rozležet, aby změkly.
Královský původ Tahle cukrářská chlouba údajně pochází z renesanční Itálie (výraz macarone se v Benátkách používal pro jemnou pastu), odkud ho Kateřina Medicejská dovezla do Francie. Mnoho francouzských měst má dodnes své tradiční typické makronky a chlubí se jejich pohnutým příběhem, světového věhlasu však novodobě došly především ty mnohobarevné, s neuvěřitelnou paletou příchutí, slepované krémem po dvou, kvůli kterým vznikla nejedna živnost a nejeden makronkový butik. Tenhle sladký sendvič však tak dlouhou historii nemá, poprvé dvě makronky k sobě přilepil Pierre Desfontaines na začátku dvacátého století ve známém pařížském čajovém salonu Ladurée. Makronky nejrůznějších příchutí se na stejném místě prodávají dodnes
.
Anna Zemanová, 5. D
Zdroj :