Moje dojmy z Doom Eternal

Doom Eternal už vyšel  a já jsem si ho jako každý správný fanoušek série Doom zahrál. Byla to zábava? Jak pro koho. Proč? To se vám tu pokusím vysvětlit.

Na nový Doom jsem se těšil a měl jsem proč. Měl to být návrat ke klasickému arkádovému stylu. Měl se hlavně podobat spíše Doomu 1. Ale při hraní jsem se tak ani moc necítil. Začnu ale s tím lepším. Je znovu přítomná skvělá muzika složena Mickem Gordonem, která hru doprovází skvěle. Pokud ale není metal zrovna pro vás, tak si budete myslet opak. Akce je skvělá a grafika, i když trochu zastaralá, je až na pár chybek perfektní. Design zbraní, i když vytržený z Dooma (2016) a pouze vylepšený, je pořád skvěle vypadající. Samozřejmě jsou i novinky, jako plamenomet, granátomet a i pár zbraní, ale moc toho není. Ale pak jsou podle mě hodně špatné věci. Asi nejhorší je příběh. Podle mě tam skoro žádný není, a když je, tak ne skvěle napsaný. Snad v polovině jsem se cítil, jako že mě hra jen hází z jednoho místa na druhé a učí mě nové schopnosti. Těch je ale už moc po první či druhé misi, a tak je rychle zapomenete a použijete 1 nebo 2 a to jen málokdy.

Aby jsem to shrnul. Doom Eternal určitě není a nebude nejhorší hra v sérii a ani nejhorší AAA hra roku, pro mě to ale bylo celkem zklamání. A stojí tedy za to si tuto hru koupit? Být vámi tak počkám na slevu, ale rozhodně  doporučuju si zahrát. Nakonec bych dal hře 7,5/10. Určitě si radši si zahrajte Dooma z roku 2016.

David Faltýnek, 8. A